Evropské kočky v ČR
Historie chovu evropských koček u nás Krátkosrstých koček pobíhá venku hodně, ale ne každá splňuje požadavky standardu plemene evropské kočky. U nás nemá registrovaný chov evropských koček dlouholetou tradici. V chovu jsou používána zvířata s neznámým původem, a proto nelze vyloučit vliv jiných plemen. Kočky z našeho území bývají menší a štíhlejší, pokud však v jejich žilách nekoluje i podíl britské krve. Počátky registrovaného chovu u nás spadají do roku 1967. V té době se k nám ušlechtilá plemena musela dovážet, a tak bylo jednodušší chovat evropské kočky, kterých se u nás vyskytovalo dost. S rozvojem chovu atraktivních plemen chov evropských koček stagnoval. Zlom nastal až počátkem 80. let založením chovatelské stanice Z Boroviny. Počátkem 90. let začal zájem o evropské kočky opadávat, systematickým chovem se zabývalo jen několik nadšenců. Koncem 90. let byli dovezeni do naší republiky tři kvalitní kocouři z Finska, kteří by měli rozšířit chov o kvalitní nepříbuzné jedince. Nejvíce je chov evropských koček rozšířen ve Finsku, kde má dlouholetou tradici. Finská kočičí populace má oproti naší větší a zavalitější postavu, která se však liší od mohutných britských koček. Finové neváhají použít k oživení chovu zvíře s neznámým původem.Sehnat čistokrevné evropské kotě již není takový problém, chybí však dostatek nadšenců, kteří by se tomuto plemeni věnovali dále. Nabídka koček s kresbou je celkem pestrá, ale jednobarevných je stále málo. Zájemcům, kteří touží po nenáročném společníkovi za dostupnou cenu, lze evropské kočky vřele doporučit. Standard FIFe evropských koček Evropská kočka odpovídá domestikované kočce, která vznikla přirozenou cestou bez uplatňování speciálních chovných pravidel a postupů. Je kladen důraz na to, že ideální "evropanka" má být prosta všech vlivů křížení s jakýmkoliv jiným plemenem kočky. Chov těchto koček by se měl zakládat na upevnění typického tvaru těla, které má být robusní a pružné, anatomicky totožné s tělem domestikované, nešlechtěné kočky.Jedná se o střední až velkou kočku s pevnýma, středně vysokýma a silnýma nohama, s pevnýma kulatýma tlapkama a středně dlouhým ocasem silným v nasazení a rovnoměrně se zužujícím k zakulacené špičce. Srst má být hustá, krátká, přilehlá,pružná a lesklá. Hlava by měla být dosti velká, obličej vytvářet dojem kulatosti, přesto ale spíše delší než širší s dobře vyvinutými tvářemi. Nos má být spíše rovný, středně dlouhý a rovnoměrně široký po celé délce. Přechod mezi čelem a nosem je vyznačen lehkým prohnutím v úrovni očí. Uši mají být středně velké, lehce zakulacené na špičkách, mohou mít chomáčky chlupů a stejně vysoké jako široké. Barva očí má být čistá a jasná zelená nebo jantarová, modrá či nestejně zbarvená (jedno oko modré, druhé zelené nebo jantarové). Barvy:* bílá - s oranžovýma, modrýma nebo nestejně zbarvenýma očima Informace a foto poskytla CHS ADIKIA*CZ* černá * modrá * červená * krémová * černě a modře želvovinová * černá, modrá, červená, krémová, černě a modře želvovinová s bílou ve třech druzích bílé skvrnitosti (van, harlekýn a bikolor) * s kresbou - tečkovaná, tygrovaná a mramorovaná černá, modrá, červená a krémová * stříbřité - se všemi druhy kreseb * kouřové - ve všech uznaných plných barvách |
Krátkosrstých koček pobíhá venku hodně, ale ne každá splňuje požadavky standardu plemene evropské kočky. U nás nemá registrovaný chov evropských koček dlouholetou tradici. V chovu jsou používána zvířata s neznámým původem, a proto nelze vyloučit vliv jiných plemen. Kočky z našeho území bývají menší a štíhlejší, pokud však v jejich žilách nekoluje i podíl britské krve. Počátky registrovaného chovu u nás spadají do roku 1967. V té době se k nám ušlechtilá plemena musela dovážet, a tak bylo jednodušší chovat evropské kočky, kterých se u nás vyskytovalo dost. S rozvojem chovu atraktivních plemen chov evropských koček stagnoval. Zlom nastal až počátkem 80. let založením chovatelské stanice Z Boroviny. Počátkem 90. let začal zájem o evropské kočky opadávat, systematickým chovem se zabývalo jen několik nadšenců. Koncem 90. let byli dovezeni do naší republiky tři kvalitní kocouři z Finska, kteří by měli rozšířit chov o kvalitní nepříbuzné jedince.
Nejvíce je chov evropských koček rozšířen ve Finsku, kde má dlouholetou tradici. Finská kočičí populace má oproti naší větší a zavalitější postavu, která se však liší od mohutných britských koček. Finové neváhají použít k oživení chovu zvíře s neznámým původem.
Evropská kočka odpovídá domestikované kočce, která vznikla přirozenou cestou bez uplatňování speciálních chovných pravidel a postupů. Je kladen důraz na to, že ideální "evropanka" má být prosta všech vlivů křížení s jakýmkoliv jiným plemenem kočky. Chov těchto koček by se měl zakládat na upevnění typického tvaru těla, které má být robusní a pružné, anatomicky totožné s tělem domestikované, nešlechtěné kočky.
Barvy: