Kurilský bobtail - kupodivu kočka :-)
| Že na nejvýchodnější výspě Ruska, Sachalinu a Kurilských ostrovech, žijí kočky se zkráceným ocasem, to se vědělo už dávno. Muselo ale uplynout hodně vody, než dozrál čas k jejich "objevení". V 80. letech 20. století začínal v Rusku organizovaný chov koček a lidé vracející se ze služebních cest na Dálný východ dovezli první Kurily. Někteří byli posuzováni jako japonští bobtailové, ale s jinými jedinci si posuzovatelé nevěděli rady, protože sice měli krátký ocas, ale stavbou těla i strukturou srsti se od japonských bobtailů lišili. V Rusku se podle údajů z roku 2002 zabývá chovem kurilů vhodných pro vývoz (3 známé generace předků) asi 40 chovatelských stanic, především z řad členů WCF. Kromě Ruska se chovají na Ukrajině, v Estonsku a Litvě, ovšem všude zatím představují velkou vzácnost. Ve střední a západní Evropě je KB prakticky neznámý, přestože figuruje na seznamu uznaných plemen WCF již od roku 1995 a na seznamu FIFE od roku 2004. Původní standard WCF byl v roce 2001 přepracován a je identický s pozdějším standardem FIFE. Je velmi pozorný a inteligentní, při hře aportuje jako pes, rychle se naučí vnímat příkazy, ale stejně jako každá jiná správná kočka je plní jen v případě, uzná-li je pro sebe prospěšné. Kurilský bobtail miluje vodu, je náruživý lovec a rybář. S ledovým klidem vleze i do umyvadla plného vody, aby ukojil své vodní touhy. Ocas těchto koček je tvořen jedním nebo více zaúhleními nebo zakřiveními, nebo jejich jakoukoliv kombinací. Viditelná délka ocasu je od tří do osmi centimetrů. Velikost a tvar mají harmonizovat s celkovým vzhledem kočky. |