Ruská modrá - vznik a vývoj plemene
| Asi před 200 lety byly objeveny krátkosrsté modré kočky se štíhlou stavbou těla nedaleko Archangelsku (ruský přístav na pobřeží Bílého moře). Několik těchto koček si s sebou odvezli britští mořeplavci a vystavovali je ve Velké Britanii pod názvem archandělská kočka. Jednou z prvních majitelek ruských modrých koček byla Angličanka paní C. Carem - Cox. Po roce 1889 již vlastnila více modrých koček většinou neznámého nebo v každém případě neruského původu. Po roce 1893 zakoupila několikrát modré kočky dovezené z Archangelsku, například kočičky Lingpopo a Olga a kocoura Moscow. Olga byla matkou Bayarda, jednoho z nejznámějších zástupců modré ruské kočky z počátku chovu, který se narodil v roce 1898. Jeho otcem byl King Vladimir, jehož jméno sice naznačuje, že by tento kocour mohl také pocházet z Ruska, ale jisté to není. Do roku 1939 tak bylo toto plemeno známo pod jménem Blue Foreign, jež mělo naznačovat, že se jedná o zahraniční, avšak nikoli východní plemeno koček. Druhá světová válka situaci ještě zhoršila. Po válce tak málo typově čistých ruských modrých koček, že začal hrozit problém příbuzenské plemenitby a chovatelé byli nuceni "půjčovat" si geny od ostatních plemen. V té době byly proto několikrát přikříženy siamské kočky s modrými odznaky. Tím bylo zajištěno rozšíření genové výbavy, a tedy i větší vitalita, zároveň však bylo do plemene vneseno nežádoucí zbarvení s barevnými odznaky, s nímž se chovatelé kvůli recesivní dědičnosti této vlastnosti potýkají občas dodnes. Přikřížením siamské kočky však ruská modrá kočka současně zeštíhlela a získala elegantnější stavbu těla, než jakou měla původně. V současné době je ruská modrá kočka známým plemenem ve všech zemích, kde se kočky chovají. Okruh jejich příznivců sice není příliš velký, zato je však stálý. Milovníci ruské modré kočky se snaží o udržení plemene, kde je to možné i o jeho vylepšení. V omezené míře se nyní chovají i ruské bílé a černé kočky. |
Ruská modra kočka je nej nje nje hezčí kočička na světě !!!